Historie lidského stravování

9

Od první chvíle, kdy začne nějaký organismus svou životní pouť a vyvíjí se, je nutné, aby přijímal potřebné živiny, které mu ve vývoji pomohou a podpoří jej. Podporu potřebují organismy jak pro svůj růst, tak i pro formování svého těla a mozku. Stejně tomu bylo i u člověka.

Opičáku, seber si semínko!

Jak je všem jistě známo, člověk se začal vyvíjet z primáta. Na počátku své existence žil v pralese a v jeskyních. Jelikož byl jeho vývoj na počátku, stravoval se zejména tím, co sebral, proto se první stádia člověka nazývala „sběrači“.

Úplně prvními potravinami, kterými se člověk živil, tedy byly lesní plody, ořechy a semena různých rostlin. Tím, jak se rozvíjel a rostl jeho mozek, musela se tím obohatit i jeho strava. Plody, které si v lese posbíral už mu nestačily, a proto začal lovit drobné živočichy. Ve chvíli, kdy člověk začal vyrábět první zbraně, například pazourky, zvyšuje se jeho bojeschopnost a začíná si troufat na větší zvířata.

Zemědělci a pastevci, čiňte se!

Již v době mladší doby kamenné se výrazně obohacuje člověku jeho jídelníček. Důvodem této změny je to, že člověk začíná pěstovat na svých políčkách základní obiloviny a začínají ve svých přístřešcích a na loukách chovat dobytek. Kromě obilovin je tak lidský jídelníček obohacen i o mléko, tímto je navýšen také příjem bílkovin a člověk je tak silnější a zdravější.

Ve středověku opět dochází k převratu ve stravování. Protože se postupně zdokonaluje oblast zemědělství objevují se na stole nové suroviny. Zejména jde o luštěniny, řepu a zelí. Lidé v tomto období začínají chovat prasata. K tomu však pokračují v lovu zvěře. Tato doba si však našla svůj nedostatek, tím je nedostatečná hygiena, díky čemuž člověk strádá v oblasti zdraví.

Období velkého strádání

Jistě si vzpomenete na to, že se v období středověku odehrálo několik válek a světem proběhly i vlny nemocí, jako byl například mor. Zde se poprvé začíná promítat do stravování ekonomická stránka. Bohatí mají jídla a kvalitního pití dostatek. Když mluvíme o kvalitním pití, myslíme tím alkoholické nápoje, jako jsou pivo, víno a medovina. Pokrmy na stole bohatých jsou výjimečné také tím, že jsou již ochucené kořením, a tak to začíná v kuchyni při přípravě jídel pěkně vonět.

Chudí lidé mají svůj jídelníček výrazně prostší. Na jejich stole nalézáme nejčastěji výrobky z obilovin a nejrůznější druhy zeleniny počínaje řepou a konče luštěninami. Dalo by se říci, že jedí to, co si sami vypěstují. Masem se chudí stravují jen výjimečně. Pokud si chtěli své jídlo ochutit, měli často smůlu. Jediným jejich ochucovadlem byl med, jenž byl domácí surovinou. Velkou část odváděli poddaní svým pánům, ale zbytek mohli sami spotřebovat.

Jestli se ptáte, jak to bylo s cukrem, tak ten byl na území českého království dovezen až v 15. století a jednalo se o cukr třtinový. Svá jídla si opět osladí jen bohatší a na chudší nezbývá. Stejně tomu je i s exotickým ovocem, to se k nám začíná dostávat díky zámořským plavbám a jedná se zejména o pomeranče a fíky. Chudí si dávají opět jen ovoce, které si sami vypěstují, objevují se jim tedy v jídelníčku jablka, hrušky a švestky.

Bohatá novověká tabule

Na trůn nastupuje Marie Terezie a v době její vlády dochází opět k obohacení jídelníčku. Sedláci začínají na svých políčkách pěstovat brambory, rajčata, kukuřici, slunečnici a spoustu dalších zajímavých druhů zeleniny. V období novověku se více sladí a začíná se vyrábět řepný cukr. Chudí lidé si na rozdíl od středověku stále častěji dopřávají pokrmy z masa. Pokud mluvíme o chudině, musíme však rozeznávat to, zda chudí pocházejí z města, či z vesnice.

Velkým překvapením pro vás jistě bude to, že ti v městě na tom byli hůře než ti na vesnici. Chudí lidé z města totiž v tomto období mají na svém jídelníčku pouze obilné kaše a žitný chléb. Po napoleonských válkách se na jejich stůl dostávají brambory, řepa a zelí.

Jak jsme na tom v tomto období s blahodárnými živinami? Člověk v této době přijímá zejména bílkoviny a tuky. Zdrojem bílkovin je mléko, sýry a tvaroh. Tuky pak čerpají z másla a sádla. Chudí lidé začínají v této době i mlsat. Pochutnávají si na oříšcích, domácím sušeném ovoci či medu. Nesmíme však zapomenout na to, že do této doby se kladou počátky ochucování jídel. Za tímto účelem byly používány na vlastní zahrádce vypěstované bylinky.

Vitamíny, minerály a další blahodárné živiny

Čím blíže se dostáváme k současnosti, tím více se na jídelníčku všech lidí objevují potraviny obsahující zdraví prospěšné živiny. Takových potravin je možno na stolech najít velké množství. Bohužel jsme si však možností přijímat veškeré možné živiny malinko pokazili. Tím, jak se uvolnilo područí, trošku se potřely ekonomické rozdíly a veškeré suroviny se dostávají na stůl jak bohatším, tak těm chudším, jsme se začali stávat vybíravými.

Ač jsme tedy měli, máme a budeme mít spoustu možností kvalitně se stravovat, tak ji ne zcela využíváme. V 19. a 20. století si můžeme povšimnout toho, že v jídelníčku chybí vitaminy C a A, dále pak vápník, železo, vláknina a voda. A v současnosti nám chybí vitamin C, železo, selen, fluor a jód. Naší výhodou je možnost tyto zdraví prospěšné živiny načerpat z doplňků stravy, musíme však brát na vědomí, že nám je nedoplní zcela. My se musíme snažit o doplnění těchto látek.

Závěrem

Jak je zřejmé, člověk se začal stravovat maličkostmi a postupem času se vyvinul tak, že již s těmito drobnostmi nevystačí. Proto bychom měli mít svůj jídelníček pestrý a podporovat vývoj svého těla. Čím více budeme konzumovat vitaminů, minerálů a zdraví prospěšných látek, tím budeme silnější a zdravější.

4

No Responses